Síla vyprávění
Jen namátkou: Tint Swe (236), Plato Van Rungmang (120), Nay Mya Mya Swe (228), Zaw Zaw (60) asin Pyinnyazawta (23), asin Aruna (23).
Číslo v závorce uvádí kolik měsíců žijí tito Barmánci mimo svou zemi. Řekl jsem si, že zaznamenám nejméně jméno a délku pobytu v emigraci každého uprchlíka, kterého v Dillí poznám. Ačkoliv jsou jejich příběhy rozdílné, přece jen je něco spojuje. Každý z nich se vzdal svého domu, majetku, osobních věcí, leckdy i celé rodiny a byl donucen žít v cizí zemi.
S baťohem přes plot
Charismatický doktor Tint Swe sedí ve skromné kanceláři ve Vikas Puri – části Nového Dillí. Za ním visí několik plakátů nositelky nobelovy ceny za mír Aun Schan Su Ťij. Osobně se s ní prý nesetkal, ale velice si jí váží. Když vypráví o „onom večeru“, je naprosto přesný. Bylo to pět dní před Štědrým dnem roku 1990. Od svého kamaráda dostal echo, že ho přijde zatknout policie. Když druhý den zaklepali ozbrojenci na dveře, zrovna večeřel. Popadl malý baťoh, vyběhl zadním vchodem ven, přeskočil plot a schoval se ve tmě. Dva týdny se pak všude možně ukrýval. Převážně u přátel, příbuzných nebo také u mnichů v klášteře. Když Tint Swe zhodnotil své šance, rozhodl se opustit Barmu. Kamarád mu doporučil Thajsko. Jenže k tomu, aby se dostal k hranicím, by musel jet autem, vlakem nebo letět. A to bylo příliš nebezpečné. Zvolil tedy Indii. O pět dní a šest nocí později se z něj stal uprchlík…
Dnes – tedy téměř o dvacet let později – přijme doktor Swe šedesát pacientů. Je to jeho spíš denní podprůměr. Ordinaci má nedaleko svého domu ve druhém patře značně opotřebované budovy. Čekárna je nacpaná tak, že lidé stojí na schodech. Co na tom, že na ně prší. Tint Swe je ošetří zdarma. Pro Barmské uprchlíky věc téměř nevídaná. Chvíli předtím, než jsme ho v ordinaci navštívili, amputoval podle kolegy Martina jedné pacientce prso. Druhá zrovna ležela na lehátku s oblým bříškem. Za čtyři měsíce bude maminka… Bude žít jednou se svým děckem v Barmě? Snad ano.