Jako hodnotící nástroj tohoto projektu byl zvolen orientační průzkum veřejného mínění Čechů na začátku (tedy na podzim 2009) a na konci projektu (jaro 2010). V rámci první vlny sběru vznikla průběžná zpráva zaměřená především na popis stavu postojů a vědomostí, zatímco závěrečná zpráva obsahuje vedle popisné části také část porovnávací. V té se budeme věnovat změnám mezi jednotlivými sběry dat.

• stáhnout Závěrečnou zprávu (PDF, 330 KB)

Autoři studie: Tereza Blahoutová, Martina Haltufová
Fakulta sociálních studií, Masarykova Univerzita, Brno

viz rovněž: průběžná zpráva

Informační leták si můžete stáhnout zde.

stáhnout leták  (PDF, 500 KB)

“Mezi odborníky zabývajícími se postoji české populace k cizincům panuje přesvědčení, že v ČR dochází k tzv. rasistickému paradoxu. Češi požadují po cizincích úplnou asimilaci, ačkoliv je vlastně považují na neasimilovatelné. Češi ve své podstatě nechtějí cizince mezi sebe přijmout, a proto na ně kladou neúměrně vysoké nároky.
V našem výzkumu se tento postoj potvrdil jen částečně. Respondenti požadovali po přistěhovalcích zejména přizpůsobení se českému životnímu stylu a pracovní kvalifikaci, kterou ČR potřebuje. Avšak v oblasti pracovních vztahů již vysoké nároky na cizince nekladli, očekávají od nich stejně jako od svých českých kolegů pracovitost, zručnost a spolehlivost. Akceptaci cizince jako kolegy v práci však nelze ztotožnit s přijetím cizince do české společnosti. Respondenti odlišují cizince v postavení svých kolegů a cizince jako své spoluobčany. 60 % respondentů odmítlo Barmánce jako spoluobčana. Jsme přesvědčeni, že tak výrazné odmítnutí souvisí s xenofobií české společnosti. Češi se obávají cizinců a všeho neznámého, co cizinci představují.
Respondenti v našem výzkumu odlišovali mezi azylanty a pracovními migranty. Zatímco pracovním migrantům (a příslušníkům národnostních menšin) podle nich nenáleží pomoc českého státu a obcí, azylanti si pomoc zasluhují, neboť se nacházejí v obtížné životní situaci.
Solidarita Čechů s lidmi postiženými válečnými konflikty či přírodními katastrofami je značná. Významným faktorem solidarity respondentů s Barmánci je jistě skutečnost, že barmským uprchlíkům byl přiznán Českou republikou azyl. Respondenti během výzkumu nikdy nezpochybnili legitimitu azylového statusu Barmánců, ačkoli, jak se ukázalo v poslední sekci dotazníku, mají jen malé povědomí o situaci v Barmě. Můžeme to interpretovat jako důvěru respondentů v české azylové orgány.
Z výzkumu také vyplynulo, že jen zanedbatelná část respondentů se osobně setkala s barmskými uprchlíky, respondenti nemají mezi Barmánci přátele ani kolegy. Z nedostatku osobního kontaktu s barmskými uprchlíky a neznalosti barmské kultury plynou obavy respondentů. Je zřejmé, že pro úspěšnou integraci barmských uprchlíků je třeba zejména zvýšit informovanost obyvatel obcí, v nichž uprchlíci žijí, a odstranit tak zbytečnou bariéru strachu, kterou Češi kolem sebe vytvářejí.” (s. 19)

stáhnout studii jako PDF (380 KB)

Autoři studie: Tereza Blahoutová, Martina Haltufová, Jan Milota, Michal Navrátil
Fakulta sociálních studií, Masarykova Univerzita, Brno

viz rovněž: závěrečná zpráva