Barmské volby: Vhodit, nebo zahodit?

Zítra, 7. listopadu, se Barmánci po dvaceti letech znovu vydají k volebním urnám. Poslední demokratické volby v květnu 1990 přinesly drtivé vítězství Aun Schan Su Ťij a její Národní ligy pro demokracii. Generály ovládaná Státní rada pro obnovení zákonnosti a pořádku však výsledek anulovala. Letos vítězství demokracie neočekává nikdo. Junta si ho pojistila ještě předtím, než dopadne na dno urny první volební lístek. Barmánci přesto vášnivě debatují, zda volby podpořit, nebo bojkotovat.

Shodnout se nemohou ani ti žijící v exilu, kterých je dnes po celém světě rozeseto na pět milionů, nejvíce z nich v Thajsku, Malajsii a Indii. Mezi nejhlasitější stoupence bojkotu patří barmští mniši. Jejich důvěru v postupnou demokratickou transformaci zničila armáda před třemi lety, kdy krvavě potlačila šafránovou revoluci. „Věřili jsme, že můžeme Barmu změnit. Doufali jsme, že vliv, který v zemi máme, dá věci do pohybu,“ svěřuje se mnich U Pyinnyazatwta, před emigrací jeden z vedoucích kláštera v druhém největším barmském městě Mandalay.

Režim byl ale nakonec silnější. Údajně také proto, že proti revoltujícím buddhistickým mnichům nasadil křesťanské vojenské jednotky. Zmáčknout spoušť tak bylo mnohem snazší. Podle oficiálních vládních statistik zemřelo během nepokojů celkem 13 osob, neoficiální čísla ale mluví jinak. Podle nich přišlo o život minimálně třicet mnichů a další desítky civilistů. „Od letošních voleb proto nečekám vůbec nic. A nikdy je neuznám. Jak někdo může mluvit o demokracii, když je řada mých bratrů stále ještě zavřená, když nemůžeme kandidovat, a dokonce ani volit!“ připomíná mnich. Po neúspěchu šafránové revoluce musel U Pyinnyazatwta stejně jako řada jeho kolegů zemi opustit. Dnes přežívá v indickém Dillí mezi hinduisty a převážně křesťanskými barmskými uprchlíky. Buddhistů je tu jen hrstka.

Odstraněním nepohodlných mnichů ale předvolební přípravy junty pouze začínají. Další pojistky zakotvila nová ústava schválená celonárodním referendem z roku 2008, které proběhlo jen několik týdnů poté, co Barmu zpustošila největší živelná katastrofa v dějinách země, cyklón Nargis. Nejdůležitější z paragrafů garantuje čtvrtinu křesel v obou komorách parlamentu armádě, ať již bude výsledek jakýkoliv.

Vyhoďme ji z kola ven

Ze hry byla navíc vyšachována i klíčová postava opozice a podle mnohých jediná osoba, která dokáže semknout Barmánce napříč etniky, Aun Schan Su Ťij. Ze všeho nejdříve přišla o možnost kandidovat na prezidentku; to když se do ústavy „vloudila“ věta, že hlava státu nesmí mít za manžela cizince. V květnu tohoto roku ji pak další zákon vymazal i ze všech ostatních kandidátních listin. Mezi uchazeči se podle něj nesmí objevit nikdo soudně trestaný. A Aun Schan Su Ťij samozřejmě trestána byla. Naposledy v srpnu 2009, kdy si od režimu vysloužila prodloužení domácího vězení o 18 měsíců za porušení toho stávajícího.

Držitelka Nobelovy ceny míru a dcera osvoboditele Barmy se přitom mezi místními těší obrovské úctě: pro svou oddanost nenásilnému boji za svobodu i proto, že místo pohodlného života v exilu strávila posledních 15 z jednadvaceti let v domácím vězení. Její fotografie visela v každé domácnosti, kterou jsem během pobytu mezi barmskými exulanty navštívil. „Je to osvícená a krásná žena s obrovským srdcem,“ říká o ní Tint Swe, který byl společně s ní v roce 1990 zvolen do posledního demokratického parlamentu.

Poté, co režim zakázal Aun Schan Su Ťij kandidovat, vzdala se v květnu účasti ve volbách celá Národní liga pro demokracii. „Kdybych byl v její pozici, udělám to samé. My, kteří jsme na vlastní kůži zažili předchozí volby a následnou reakci režimu, moc dobře víme, jak generálové myslí. Nezáleží na tom, jestli je u moci So Maun, jako před dvaceti lety, nebo Than Šwei nyní. Jsou to jen jména v uniformách, která si chtějí obléct saka a uvázat hedvábné kravaty. První pokus se jim nepovedl, proto to zkoušejí znovu. Nepodceňujme je. Nevěřme, že jim jde o demokracii,“ varuje Tint Swe, který se po útěku ze země vrátil ke své původní profesi a v Dillí zprovoznil kliniku uprchlíky, financovanou z rozvojové pomoci. I pro něj jsou volby jen hrou legitimizující stávající režim. „Není to elekce, je to selekce,“ dodává. Rozhodnutí Aun Schan Su Ťij podporuje i přesto, že proarmádním stranám odpadl poslední vážný protivník a jejich cesta k pohodlné většině je zcela otevřená. Žádná podobně silná demokratická strana schopná oslovit voliče na celostátní úrovni v zemi zkrátka není.

O celkem 1 158 křesel uzákoněných ústavou (nevolí se jen do parlamentu, 660 křesel z celkového počtu připadá na regionální a lokální shromáždění) se tak 7. listopadu utkají nerovní soupeři. Celonárodní prorežimní strany a malé etnické partaje s lokálním dosahem. Ty se sice těší místní oblibě, jejich případná povolební spolupráce však bude obtížná.

Přesto díky volbám vznikne opozice. Pravděpodobně slabá, i tak ale opozice. Pokud se tentokrát armáda rozhodne volby nebojkotovat, budou se poprvé od roku 1962, kdy demokracii smetlo vojenské povstání, na moci podílet i lidé s jiným než armádou diktovaným názorem. Právě proto se mnozí domnívají, že by se volit mělo. Věří, že postupná integrace demokratických složek do rozhodovacího procesu a funkční opozice mohou režim nahlodat zevnitř a krůček po krůčku tak připravit živnou půdu pro nadcházejí léta.

Barma není Severní Korea

„Vsadím se s tebou, že do roku 2013 budeme mít pobočku přímo v Rangúnu. Barma v té době ještě nebude zcela demokratická, ale již po letošních volbách se situace začne uvolňovat. Mladí Barmánci jsou chytří, dokážou efektivně komunikovat, bojovat proti cenzuře, obcházet vládní restrikce. Barma zkrátka není Severní Korea,“ tvrdí mi Soe Myint, šéfredaktor prominentního exilového webu Mizzima, kterého v roce 1990 proslavil únos Boeingu 747 na pravidelné lince Bankok–Rangún se dvěma sty cestujících na palubě. Radikálním činem chtěl upozornit svět na dění v Barmě. A podařilo se mu to. Tiskovou konferenci po propuštění tehdy dvacetiletého mladíka přenášely všechny hlavní zpravodajské stanice. Od té doby bojuje s juntou slovy.

„Ano, demokracie je v zemi nedostatkovým zbožím i dnes. Mnohem větším problémem je však ekonomická nesvoboda. Zatímco junta a její přisluhovači bohatnou, generálové používají chudobu jako velmi levný a efektivní nástroj kontroly,“ upozorňuje exilový šéfredaktor, který má v Barmě síť zpravodajů a do země pravidelně vysílá i kmenové redaktory. „Čtou a poslouchají nás i generálové a vojáci, vím to,“ tvrdí Soe Myint. Právě pro ně připravuje týden co týden rozhlasovou hru kritizující špatné poměry v armádě a přešlapy režimu.

Za práva menšin

Největšími zastánci voleb jsou ale Barmánci se silným etnickým cítěním, kterým nejde primárně o globální dění, ale především o boj za práva jednotlivých menšin – Čjinů, Kačjinů, Karenů a dalších. A těch je v zemi, kde vláda oficiálně uznává 135 různých etnik, sdružených do osmi „hlavních“ národností, opravdu mnoho. Podle etnické příslušnosti se Barmánci „dělí“ i v exilu: navzájem spoluprací jen výjimečně. „Pomáháme řešit případy etnicky motivovaných trestných činů, jejichž terčem jsou Čjinové,“ upozorňuje mě Ro Mawi, předseda Čjinského výboru pro uprchlíky, působícího v západní části Dillí. „Svůj výbor tu ale mají i Kačjinové a další,“ odpovídá Ro Mawi na otázku, proč pomáhá pouze Čjinům.

O tom, jak uzavřená jsou některá etnika, svědčí i fakt, že již zmínění Kačjinové mají v populací šestnáctkrát více lidí nakažených virem HIV než zbytek Barmy. Právě díky národnostní různorodosti předpovídají mnozí experti Barmě neklidnou budoucnost, i pokud by v zemi zvítězila demokracie. Situace tak trochu připomíná dění v bývalé Jugoslávii.

Kousek svobody

Nadcházející volby ale i demokracie jako taková mají v Barmě ještě jeden, pro nás těžko představitelný rozměr. Každý, komu je méně než dvacet let, nikdy žádné volby nezažil, lístek do urny měli šanci vhodit jen ti, kterým je dnes minimálně třicet osm, a na poslední nerozehnanou demokratickou vládu si dnes vzpomenou jen opravdoví pamětníci. I malý doušek svobody a demokracie je tak pro místní nesmírně cenný. A to i přesto, že po něm v ústech zůstává velmi trpká pachuť.

Zkrácená verze textu vyšla v týdeníku Respekt

Připraveno ve spolupráci s Barmským centrem Praha.

Čtěte originál na stránkách Finmag.cz.

This entry was posted in Obecně and tagged , . Bookmark the permalink.