Tag Archives: mniši

Proč Barmáncům chybí dalajláma?

 

Na první pohled vypadá ulička jako trochu lepší adresa. Když vstoupím do přízemí rodinného domu, místnosti jsou stejně malé a zanedbané jako všude jinde. Tento byt se přece jen liší. Na zdi visí barevná thanka (obraz s výjevy z života Buddhy), ve výklenku stojí Buddhova socha. Na lavici sedí mnich v šafránovém rouchu. Tento dům je totiž improvizovaným klášterem, kam se uchýlila čtveřice mnichů, kteří prchli z Barmy během represí, které postihly především mnišský stav po Šafránové revoluci.

Život buddhistických mnichů má pevná pravidla. Dny tráví v meditacích. Je to jejich služba své komunitě a ta je na oplátku vyživuje. Mniši, kteří skončili tady na předměstí Díllí ale o svoji komunitu přišli.

„Nemáme z čeho platit nájem. Buddhistů je tady málo a sami nemají“, říká mnich.     

V Indii jsem byl mnohokrát. Jako reportér zahraničního zpravodajství jsem  zároveň mnohokrát psal o Barmě. Nikdy mě ale nedošlo, co mají Barma a Indie společného. Totiž velkou skupinu burmských uprchlíků, kteří žijí v exilu v Díllí. Celý svět zná Dharamsalu s komunitou běženců z Tibetu, nikdo ale neví o Vikas Puri, předměstí hlavního indického města, kde žije přinejmenším stejný počet Barmánců, jako Tibeťanů na severu Indie. Tibeťané mají svého dalajlámu a o jejich osud se stará celý svět. Mám pocit, že o uprchlíky z Barmu, kteří museli odejít ze země, která si s čínským režimem v ničem nezadá, se nestará nikdo. Burmská komunita si přitom v ničem nezadá s tou tibetskou. A problémy, kterým čelí jsou vlastně úplně stejné. Indie má k uprchlíkům poněkud indiferentní vztah. Na svém území je více méně trpí, nic mimořádného ale pro ně nedělá. A tak se uprchlíci, kteří zde žijí v exilu, stávají lidmi druhé kategorie. Nemají pořádné doklady a bez nic si nemohou koupit ani nemovitost nebo začít vlastní byznys, ale dokonce ani legálně koupit telefonní kartu.

Zatímco Tibeťané už jsou v exilu dlouho (přes padesát let) a z jejich středu se rekrutovala střední vrstva, Barmánci jsou v Indii nedlouho a stále patří mezi ty nechudší. Natolik chudé, že neuživí ani své mnichy. (A to nemluvím ani tom, že mnoho Barmánců žijících v exilu se hlásí ke křesťanství). Barmští exulanti nemají svého dalajlámu, jehož každý krok sleduje celý svět. A bez něj budou o své místo na slunci a titulní stránky v médiích bojovat obtížně. Ale jsou tu a svět by to měl zaregistrovat.

Related Posts:

  • No Related Posts