O sebevědomí a hrdosti

O tom, jaký je život barmských uprchlíku v Dillí, už dnes skvěle blogoval Jaromír Marek. Zdejší Barmánci jsou zkrátka odkázáni na pomoc druhých – Indů, kteří mají svých starostí nad hlavu a Barmánci jsou pro ně vlastně jen přítěží, neziskových organizací, které v dnešním světě jen obtížně shánějí finance, a Spojených národů, jež se sice snaží, ale nestíhají. V takovém prostředí se pak dýchá jen těžko…

Jak si můžete vážit sebe sama, když nedokážete uživit vlastní rodinu, když musíte každý večer vyrazit na trh hledat zbytky nebo když nemůžete zvednout ruku proti mužům, kteří vás ošahávají a pokřikují na vás nemravné návrhy? Kde za téhle situace hledat naději, když kolem sebe vidíte jen bídu, beznaděj a zmar?

Přesto se najdou výjimky. Jednou z nich je Lahtaw Zau Raw a jeho čtyři kačinští přátelé. Ano, měli štěstí – dosáhli na jeden z mirkograntů Barmského centra Praha, díky němuž si mohli pronajmout malý podkrovní pokojík a přeměnit ho v polní kuchyni. To nejdůležitější ale do projektu vložili sami: touhu postavit se vlastní nohy. Povedlo se. Jen za první měsíc dokázali v provizorní restauraci uvařit, roznést a především prodat celkem 840 barmských jídel. Z každého “talíře” (porce, mimochodem vynikající, se roznášejí v plastikových sáčcích) si sice nechávají jen pět až deset rupií, tedy něco mezi dvěma a pěti korunami, i tak je ale více než dvoutisícový zisk (v korunách) pro pět lidí mezi uprchlíky něco nevídaného.

Úspěch projektu se navíc velice rychle roznesl po okolí. Lahtaw a jeho kolegové tak již nevaří jen pro jednotlivce. Nudle či polévku si u nich objednávají i pořadatelé konferencí a dokonce Vysoký komisariát pro uprchlíky.

Že se jejich kuchyni daří, ale snadno poznáte i bez toho, aniž by o sobě řekli jediné slovo. Znovunalezená důvěra v sebe sama, tak vzácná mezi lidmi, kteří museli opustit své domovy, jim doslova tryská z očí. Jsou hrdí a mají proč! Už nejsou odkázaní na ostatní, nemusejí čekat, kdo se nad nimi slituje…

Nebýt ale onoho finančního pošťouchnutí, možná by se dnes tvářili úplně jinak. Možná by dnes, stejně jako řada jiných seděli ve tmavém pokoji a se svěšenými rameny čekali, co bude dál.

I proto jsou cílená rozvojová pomoc a mikrogranty tak důležité…

Related Posts:

  • No Related Posts