„Cesta za barmskými uprchlíky skončila málem dřív než začala.“
Na Ruzyni nám operátoři oznámili, že jsme pouze na tzv. „čekačce“. Tedy je prý dost možné, že se kvůli nedostatku místa do letadla vůbec nedostaneme. Naštěstí pár lidí ale asi nedorazilo včas, takže nakonec dostali. Finský spolucestující se kasal, že právě letiště Vantaa v Helsinkách bylo vyhlášeno jako druhé nejlepší v Evropě. Nevěděl sice dle jakých kritérií, ale někde to prý četl. Nám ničím výjimečné nepřišlo.
Zato letiště Indiry Ghandiové v Dillí prokouklo. Když jsem tam před rokem a půl čekal na spoj do Kábulu, byla to obrovská přeplněná místnost se stolečky z umakartu a pár obchodů s nevábně vypadajícími potravinami. Dnes tu jsou moderní kavárny, na podlahách leží koberce, výlohy lákají na luxusní zboží stejných značek jako kdekoliv ve světě a turistům žehná v příletové hale hned několik buddhových dlaní. Nutno dodat, že tehdejší letiště sice nevonělo /natožpak novotou/, ale mělo kouzlo. To, bohužel pro mne, bohudík pro ostatní cestující, zmizelo.
„Když Indie, tak indická kuchyně. Když indická kuchyně, tak… čínské nudle.“
Čtvrtá hodina odpoledne je v Dillí čas tak něco mezi. Obědové menu je už pryč, to večerní se ještě nepodává. Proto na nás ve vyhlášené jihoindické vegetariánské restauraci zbyly jen čínské nudle. Kolega Martin na ne zřejmě nebude vzpomínat v dobrém. O hodinu později je vrátil tam, odkud přišly… Do přírody. Ne nadarmo mají Londýňané termín „delhi belly“. Prý to čeká každého z nás. Aspoň Martin to má už za sebou.
