vedle mě všichni píšou jako diví, mí 2 kolegové z Barmského centra Praha a 3 další kolegové novináři. Jsme teď všichni na služební cestě v Dillí a denně navštěvujeme komunity barmských uprchlíků. Každý den jsou tu nové a nové zážitky pro každého z nás …
tak asi také začnu psát, ale přemyslím v jakém jazyce bych to měla vůbec psát … česky? anglicky nebo barmsky?
nakonec jsem si přece jen volila češtinu, tak mi, prosím, promiňte mé případné chyby. 
včera se mě jeden z kolegů po zpáteční cestě od školy uprchlických dětí ptal, cože mají ty barmské děti na tváři, nějakou hnědou barvu? Zřejmě nezvyklé malování obličeje! Nevím, jestli jsem mu včera stačila dostatečně odpovědět, ale dnes zkusím odpovědět také vám všem.
děti v Barmě a thanaka
toto malování na tváři je děláno zlatavě bílou pastou tzv. thanaka. Získává se třením vonné kůry stromu Limonia acidissima na zvláště upraveném kulatém plochém kameni s trochou vody.
je to taková přírodní kosmetika pro Barmánce, funguje jako filtr proti slunečnému záření a také hydratuje pleť. Používají to vlastně skoro všichni Barmánci – malí, velcí, mladí, staří, hlavně ženy, ale často také chlapci a muži (ti tak trochu potají, aby prý nevypadali zženštile 
).
krásně to vonní a je cenově dostupné pro všechny vrstvy lidí. V Barmě kde je průmyslově vyrobená kosmetika jako jsou krémy s UV filtrem nebo hydratační krémy dostupné jen pro bohatší lidi, thanaka je ideální pro všechny. Koneckonců bez rozdílů na sociální postavení ji používají všichni.
mně právě napadá v této souvislosti slovo svoboda, také krásně voňavá v ideálech a teoreticky dostupná pro všechny lidi. Jen nevím, kdy bude naše milovaná země Barma vonět svobodou. Současné volební plány vojenského režimu bohužel jasně naznačují, že dlouho ještě to nebude. Právě to mě děsí. Nadcházející volby, které se mají mimochodem konat 7. listopadu, budou bez účasti opozičních stran, vůdkyň a vůdců a také bez vůně thanaka. Tak co bude potom???
přála bych všem Barmánkám a Barmáncům, aby si konečně mohli nosit tolik thanaka kolik budou chtít, hlavně u sebe doma v Barmě a ne v nuceném exilu jako je Indie nebo Thajsko, kde máme stovky tisíc až miliónová čísla barmských uprchlíků.
zatím mi to ale zůstává pouze mým zbožným přáním …
